Je to jen žíla,která v srdci zebe...

Je to jen žíla,která v srdci zebe,
vládně tělu,sílu nezapře.
Co to je,když pohlédnu na sebe
a oko se hrůzou nezavře?

Nezavře a také nedohlédne
do těch míst,kde ruce tvé jsem ved.
Srdce mé to jen tak nepodlehne
tlaku,který na prsa mi sed.

Proč tak dlouho chodí beze stínu
tělo,které chtělo život snést.
Radovat a varovat se splínu,
dívčí ňadra cestou domů svést.

Poslechnout si v jich náručí něhu,
lapat texty v písních slavíků,
které umí v zimě vládnout sněhu,
stavět cestu s listy patníků.

Lepit kámen,co už před zrozením
stavěl ženám těla světové.
Škoda jen,že chutě přirození
měnila vás nové za nové.

Možná jednou,zítra nebo za rok,
chválit se to slušet nebude,
kouknu kol a lehnu přitom na bok,
neboť duše už tlačí na pupek.

A konečně uvidím sám sebe,
jak se tělo zvedá z bláta cest.
Tobě,mně,nám dvěma bude lépe.
Jednu dlaň má ruka bude vést.