Pár minut před půlnocí

Mlčky sedím u piána stejně jako včera,
poslouchám nezahranou hudbu večera.
Melodie zní mi v uších jako Tvá slova,
která slyším v mé hlavě znova a znova.

Hodiny na stěně spokojeně bijí,
vlci někde v dálce na kopci vijí.
Upíjím ze své sklenky rudou vodu,
očima nejistě tikám od okna k vchodu.

Dotknu se rány na krku z včerejší noci,
kdys přišel, abys mě mohl přemoci.
Bílé šaty ukrývají mé unavené tělo,
která se na Tebe těší, ač spát by chtělo.

Ozve se rána, to dvanáctá odbila,
světla v ulicích dál poklidně svítila.
Slyším kroky na chodbě, které míří sem,
zavřít oči a nedočkavě čekat na Tebe jen…