Pouze podeváté

Pouze podeváté

A když mně všichni pronásledovali, schoval jsem se k tobě
dusil jsem beznaděj v tvé náruči a čekal, co uděláš
neměl jsem jinou šanci na přežití a věděl jsem,
že bez tebe nemůžu vyrůst v něco lepšího

dnes je tak těžké uvěřit tomu,
že naše srdce byla stvořena ke zlomení

Nemůžeš vidět ty pomalé lži za krásou, která nás oslepuje
a každá bláznivost nechala nějakou skvrnu hluboko uvnitř
a každý úsměv jsem si vryl pod oční víčka, abych nezapomněl
jaký to bylo, když se v noci dalo tiše usnout...

... a točím se dokola, pouze podeváté a čekám,
že se znovu objevíš a necháš mně spadnout
do tvý něžný náruče, abych byl uzavřenější
a začal si v nekonečným pláči přát,
ať jsi tak skutečná jako můj strach...

A když už mně nechtěl nikdo vidět, schoval jsem se do sebe
neslyšel jsem ty dávný historky a nevěděl, co je to naděje
nechtěl jsem cítit něco hezčího než nenávist ke komukoliv
a nebyl jsem posedlý myšlenkou, že zachráním tenhle svět

dnes je tak těžké uvěřit slovům,
že nic není ztraceno

Nemůžeš vidět ten pomalý ústup do věčného stínu
a každá hloupost, kterou jsem udělal, byla nepostradatelná
a každý pohled ukazoval můj způsob ničit, abych zapomněl
jaký to bylo, když se v noci dalo tiše usnout.
------------------------------------------------------
a tohle kolo myšlenek je devátý a poslední
nemám tolik sil, abych to zkoušel stále dokola
a tušil, co pro mně zůstane v tom hořkým konci...