Dnes v noci je všechno tak něžně smutné

Dnes v noci je všechno tak něžně smutné

Fialová barva ozařuje smutné zlato
a podvečer je nejsmutnější okamžik
slzy padají do nastavených dlaních
a já cítím vůni skla
Jsem narozený z křišťálu a své srdce
ukrývám v jehlanové díře nebe
pomalu zapomínám na život a
každým dnem usychám jako ve snu
s pohledem vyhaslé hvězdy
probouzím smutek...
čekal jsem na ten okamžik zlomu a
nechtěl jsem slyšet hlas cizí dívky
květiny kolem mně téměř spaly,
když jsem je vzteky začal rvát ze země
ten hlas mě rozplakal
pláču, ale nevím pro koho

S falešnou křehkostí rozdávám úsměv do tmy
a přeju si, aby tenhle podvečer zmizel z mé paměti
hlas cizí dívky náhle ustal a já viděl její tvář
byla smutná a plakala ještě více než já
po těle jí sklouzávalo milióny malých diamantů
a já netoužil po bohatství, ale po smrti...
čekal jsem na ten okamžik zlomu a
nechtěl jsem slyšet hlas cizí dívky
květiny kolem mně téměř spaly,
když jsem je začal rvát vzteky ze země
ten hlas mě rozplakal
pláču, ale nevím pro koho

V pozlacené zahradě kráčím
a zabíjím svůj zmatený polostín
v přepychu postrádám lidský strach
a dnes v noci je všechno tak něžně smutné.