Bez názvu

Z tvého střevíčku
město upíjelo sekt k ránu,
když ulici přeťalo
popelářské blues.
Pak se potácelo
bachraté mlhou,
zatím co ty
jsi odháněla křehkou dlaní
hřadující smutek od zápraží.

Všem Apollónům se zatočila hlava,
tak dotknouti se
cípu Tvé blůzičky.
Ale, ty, v této chvíli,
jediným chvatným pohybem
svlékáš úzkostlivě bílou tógu
zadostiučinění,
vystavuješ svá záda,
svá rozesmátá záda
zbloudilému kominíku,
aby Ti udělal
křížek pro štěstí,
až poklekneš u potoka
s náručí tragicky prázdnou,
vtříc prvnímu přijímání.