Kdo?

V přikrytu nad městem před nočním sněním
bloudím si mezi zapomenutými cestami
jak
horoucí dlaně z tisíců tajných zítřků

a

při soumraku v průsvitném hedvábí léta
po schodech stromových myšlenka vzkvétá
tak tichá
průzračná slova
která jsou slyšet jen jednou
a nikdy ne znova

odrazy v okvětech lučních květů
omamná vůně
co nevábí
když srdce stůně
otisky stop v krajině zapomnění
spadané duhy
ve větrech klanění
a zpěvy
marného snažení
jen a pouze
v neukojené lidské touze

v kůře zvěčněná slova lásky
dřív vepsané než naše vrásky
rozevláté vlny v travách stinných
osamělé touhami
co se nenaplní
to dřív
v rukou poneseme duši z trní

na skálu
do výšek propastných
kde slyšet nejde pláč ani smích
nad střechy města z měst
tam
trnové slzy spustí se do temnoty
tam
bude lilie každým rokem kvést

ale
slova budou navždy dále žít

někdy stačí milovat
někdy jen chtít

ale
dar je však žít

pokud je pro koho

slova nejsou skutky
když čekajíc na rozsudky
v pokání
hříchy stopené

k zemi pod nebem
střepy pro štěstí
sesbíral by pouze ten

kdo pevně věří ve svůj Sen

jen ten
jen.........ten

snem může být ukojen

-KdO?-