Pochybné zásnuby

Prší a kdo za to může?
Co s tím chudák člověk zmůže?
Deštník nad hlavu si dá.
A deštný jazz si zazpívá.

Teda jestli ho umí.

První kapky namočí mu hlavu a ramena.
To však déšť jen začíná.
Pak promočen se domů ztrácí,
A zjistě, že klíče nemá se zas vrací.

Teda jestli je vůbec měl.

Najednou už neprší a slunce svitne.
To bolest do srce mu vetne.
Jde si mokrý ulicí a přitom slunce svítí.
Ach do suchého se převléct kde míti.

Teda jestli vůbec nějaké je.

To hloupé počasí ho deprimuje.
A slunce svitem zahaluje.
Kdyby mu tak kabát vysušilo.
A jeho hlavu slunci rozsvítilo.

Teda jestli ji má.

Do své kavárny se vrací aby klíče vzal.
A na zdráví své matky se přeptal.
Pak ovoce ji nakoupil.
A v nemocnici navštívil.

Teda jestli ještě žije.

Cestou si koupí víno.
A jaski dál jít je mu líno.
Sedne si na obrubník a otevře si flašku.
Zdá se mu jako hrál by prapodivnou frašku.

Teda dokud jí nevypije.

Vštříc nemocnici potácí se zpitý.
Počas cesty je mu k blití.
Už však vidí vrata nemocnice rmutné.
A proto kyne vratné smutné.

Teda jestli to není muž.

„Sléčno jak je moji matce?“
„Nevím jděte dovnitř“ odpoví dívka sladce.
A tak jde však místo k matce do zaltnictví vejde.
„Dejte mi zlatý snubák než ta vrátná odejde.“

Teda jestli to byla žena.

Když koupí ten prsten zlatý.
Postoupí do poschodí krok má neobratný.
Tam na posteli matka leží.
Tváří se zdravě a je velmí svěží.

Teda jestli to není babička.

„Mami já se budu ženit.“
„Nu co já na tom můžu zmněnit?“
„A co ty co ta operace polykací trubky?“
„Nu už jsem zdravá jak dvě rybky.“

Teda jestli jsou ryby zdravé.

„A co tvoje snoubenka je pěkná?“
„Je to mami zdejší vrátná.“
„Dobře máte moje požehnání od buddhistky.“
„Dobře mamá, i když jsme atheisti“

Teda jestli vlbec jsme.

Běží rychle na vrtánici prsten vleče.
A už vrátnici předává ho kleče.
Ta nadšeně ho příjmá.
A on ji objímá.

I když stále není jasné jestli je to ona.