Skála

Uprostřed lesa tyčí se skála,
mladá dívka dlouho tam stála.
V měsíčním svitu oči se lesknou,
šaty má bílé a tvář svou tesknou.
Smutek jí kreslí na čele vrásky,
má spoustu šrámů na duši.
To vše je odraz nešťastné lásky,
víc, myslím, nikdo netuší.
Vždy v jejích očích plamínky plály,
před tím než špatné věci se staly.
Sevře své rty a zatají dech,
nad lesem dozněl jen zoufalý vzdech.
V tu smutnou chvíli zavře své oči,
zasní se, možná vzpomíná,
pak přijde rozběh a náhle skočí.
Přece už není nevinná.
Uprostřed lesa tyčí se skála,
kde mladá dívka svůj život vzdala.
A její oči? - ty už lesk ztratily.
A kdo ji zabil? - Ti co ji zradili.