Pod křídly

Nevím kudy kam
Nepoznávám okolí
Bloudím od nikud nikam
Nad hlavou mám křídla sokolí

Bloudím zvláštním labyrintem
Chvíli jdu
Chvíli běžím sprintem
Snad probudím se z toho snu

Kde se toulá moje mysl?
Připadám si zmatená
Nic nedává mi smysl
Co to všechno znamená?

Rozhlédnu se, vidím hnízdo
To hnízdo je ale prázdné
Pak slyším řev a hvízdot
Zpět ustoupím rázně

Na de mnou se dravec sklání
Pak obejmou mě křídla sokolí
Má lidskou tvář, dívám se do ní
Řekne:,,Udělám pro tebe cokoli.“

Byl tak silný, krásný
Sokol s lidským obličejem
,,V bezpečí jsi.“ řekl s vášní
,,Chránit tě budu tělem."

Kdo mi ten sen vysvětlí?
Počkej. Už to chápu asi
,,Jdi pryč! Zase odlétni!“
Křičím, když mi vítr čechrá vlasy

To hnízdo bylo mé
A ty jsi ho měl hlídat
Krev mé krve, je kde?
Jak si jen mohl, jít k nebi lítat?

Ten řev byl můj, moje kvílení
Můj pláč, strach a bolest
Snad je to jen sen, znamení
Zkouška odvahy, trest

Tak proč jsi tu nezůstal
Je to tvoje vina
Neuvidím jak vyrůstá
Zabil si mi syna

Je pryč, plod mé lásky
Je pryč, ze mě kus, tys ho neuhlídal
Už mu nepohladím vlásky
Kvůli tobě! Bože, vrátit mi ho zkus

A tak jsem tu sama zůstala
Sama na neznámém místě, proč tady?
Bez krve, bolest jsem poznala
Hledám co mi osud vzal, nevím si rady

Ta neznámá pustina
Sny, noční můry
Proklínám
Žít už nemám vůli

Volám o pomoc
Vrať mi co mi patří
Někdo musí mít tu moc
Vraťte mi, co vzniklo ve mě, pod jeho křídly
Dřív než bílé světlo spatřím

Chci cítit ve své náruči
Z mojí krve krev
Před Bohem se zaručím
Už nevyslechnu ptáků, dravců zpěv

Tohle, pro jedno objetí,
zdá se mi, velkou obětí....

Pak ze snu jsem procitla
Je zpět realita
Z pustiny, doma jsem se ocitla
S pláčem, víčka mám krví podlitá

Vzbudily mě paprsky sluneční
Pryč je noc a noční můry
Nechystám obřad smuteční
Co to bylo? Znamení z hůry?

V jeho objetí
Známá tvář, bez křídel, on mě chrání
Dnes, ale zítra odletí
Snad nenaplní se ten sen ,to zdání…