Přemnoženo...

Ticho ze všech koutů číhá
Samota mou družkou bývá
Opuštěnost je mi stále na blízku
Bída na mě kouká z talířku

Jak čtyři sudičky, nespletl se osud?
Jen tři se vždy skláněly nad kolébkou dosud.
Ta čtvrtá - Bída je však spíš bludička
odejde a zas se vrátí...
jednou se toulá dlouho, jindy si cestu ke mně zkrátí

sudičky většinou nikde nemají dlouhého stání
zdrží se jen než vysloví svou předzvěst, svá přání
však u mne se jim zalíbilo asi
sedí si tu a čekají, že se vrátí staré časy,
kdy byly s úctou zvány ke stolu

jedly plněná kuřátka a na rožni pečená selátka.
Nad mou kolébkou dostaly asi jen vařenou bramboru se solí
nebo párek a talíř hustých fazolí...

sudička co štěstí nosí se zpozdila
a už nenašla ke mě cestu
nenašla mě ani, když jsem byla za nevěstu
špatně se své role štěstěny zhostila...

tak teď sedím v rohu pokoje
Ticho mlčí, Opuštěnost se Samotou rokuje
Bída, ta se zrovna toulá světem
řekla jsem jí ať vyhýbá se - hlavně dětem!

Já teď přemýšlím jak je všechny vyhnat z domu
někam je poslat? Ale kam? Komu?
Ticho pošlu expres za Bídou, to ji poručí, když roztahovat by se chtěla, Ticho ji ulmčí.
Opuštěnost se Samotou si rozumí - to znám
toho jsem svědek korunní
nechám je tedy v prázdném domě
já odejdu, tady už není místo pro mě...

Půjdu taky do světa, hledat pátou sudičku -
své ztracené štěstí
na kterou stranu se však dát? Stojím na rozcestí...
Ke štěstí nevede cesta přímá, říká se v pohádce
mé štěstí však asi někde dřímá
a netouží po výčitkách, po hádce
a já se s ním přít nehodlám,

řeknu mu jen: hej štěstí mé ztracené,
spalo jsi už dosti
vždyť od toho lenošení, bolí tě už všechny kosti
zkus postavit se na nohy
nebo tě tu nechám a s Rozumem nasadím ti parohy...

Já vím, Rozum se ti líbí,však nemá rád Lenost
brzy by ti utek... víš co? Nechám ti tu toho,
kdo mě cestou dostihl,když ho Zdraví opustilo - Smutek!
To vaše spojení může být veselé - však podmínku mám,
ty, já i Rozum budeme přátelé

ty nebudeš už tak samo, když Smutek ti zůstane
ty dokážeš ho převychovat, od tebe lekci dostane
za tu službu kousek štěstí budeš mít i pro mě
ty vždy vítaným hostem budeš v mém novém domě...

Však nechci čekat až Nemoc mě porazí
v tomto domě počkám na Zdraví,
které brzy za Smutkem dorazí...
Jsou zde všichni?
Ještě Láska klepe na dveře...zavírám...tak!
Teď pevně držím v rukou své životní otěže

Uspořádat tak velký ples a sezvat hosty
smát se, zpívat a jíst do sytosti.../teď napadlo mě, zda dobrou splatila jsem směnku, když Závist nechala jsem venku/...
Zdraví, Rozum, Láska a Štěstí...
/někdo kamenem rozbil mi okno a do nosu dal mi pěstí/
Jak čtyři sudičky - nespletl se osud.....????