Předpůlnoční

Piano hraje

bez skladatele

až k s m í c h u

žalostný part.

V slzách

rozesmátého pláče,

obuta do čených bot

-se žlutými tkaničkami-

procházím se bílým sněhem,

kde zůstávají otisky,

jak písmenka v knize mysli,

čtena přes mléčná skla

zasazena v černých obroučkách.


Černá dáma se přesunula do levého rohu,

docela bez mého vědomí...

Tak jsem si nalila mlíko s troškou medu,

tak to je určitě jen sen...

-já totiž mlíko nerada!-


Vítej zpět z reality!

Pověděl můj stín,

co se objevil,

když se rozsvítila lampička na nočním stolku...