Snílek
Snílek
Snílek
V podvečerech se zbarvuje do šedorůžova,
aby ukázala svou něžnou melancholii,
obdivuje mě, stála by při mně, říká
a já jen tiše odpovídám, že tomu podléhám.
V noci se zbarvuje do ruda a má modré prsty,
schovává pod peřinou nevšední ostýchavost,
nerozumím ji, proč si vybrala mě, říkám
a ona jen tiše odpovídá, že smrt je slepá.
Ráno se probudí v bílé kůži a s červenou hrudí
chlad ji umravní na pár chvil a srdce bije,
aby rozproudilo ten nový pocit kamkoliv.
Jsem jen snílek, probouzím se také.
V podvečerech se zbarvuje do šedorůžova,
aby ukázala svou něžnou melancholii,
obdivuje mě, stála by při mně, říká
a já jen tiše odpovídám, že tomu podléhám.
V noci se zbarvuje do ruda a má modré prsty,
schovává pod peřinou nevšední ostýchavost,
nerozumím ji, proč si vybrala mě, říkám
a ona jen tiše odpovídá, že smrt je slepá.
Ráno se probudí v bílé kůži a s červenou hrudí
chlad ji umravní na pár chvil a srdce bije,
aby rozproudilo ten nový pocit kamkoliv.
Jsem jen snílek, probouzím se také.
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Tohle se Ti mocka povedlo, skvěle vyjádřené, lehce k zamyšlení, vím, že nejsi sám, kdo očas takový to pocit má... hlavu vzhůru, dny pro Tebe ještě nekončí.
10.07.2009 22:23:00 | NikitaNikaT.
Nacházím v té posmutnělosti kouzlo, krásu a šimrající naději. A co se týče snílků, ač to v životě nemají lehké, prožívají mnohem víc než by se obyčejnému člověku jen snilo:-)
10.07.2009 21:53:00 | ziriant