Skořápky

Skořápky bezjaderné,
rozpraskaná kůže,
nikdy nic nebylo jiné,
lidé jsou živoucí růže.

Za pasem dýky ostrý břit,
to samé pod jazykem,
pod rouškou pravdy ublížit
osudným bylo jim zvykem.

Znečištěné šaty
v řece přeprali,
kolovrátek zlatý
dál příst nechali.

Když přeťali vlákno,
sehnali si nové,
kámen padá na dno,
nebude to jiné.

Když se jádra najdou
tak se dlaně spojí
za lásku a pravdu
bojovat vždy stojí.