Loutkář II

V tichu samoty
Ztratily se světa krásy
V šedi prázdnoty
Uhynuly naše spásy.

On, déšť mu vlasy smáčí,
Dlouhá cesta boty děraví,
Když proti proudu kráčí
Smutný poutník žebravý.

Prameny vlasů spadané
V tváři jizvy,
Války a boje prohrané
V duši trýzní

Mohutné majáky zmizely
Konopné knoty jsou spáleny
Srdeční svaly omšely,
Z duše zbyly těžké kameny

Kde zmizela pýcha, vzdor a síla,
Vzepřít se, osudu stavět se čelem,
Samota s neštěstím se slila,
Je uvězněný v kleci plné šelem

Zmizel známý svět,
Ztratil se života den,
Nejde vrátit zpět
Kdo za to může jen?

Ten tichý nenápadný pán
Můžete slyšet jeho kroky
Ten silný neuprosný kmán
Ukradl muži jeho roky.

Najednou ubohý muž
prohlédnul sliby plané
to ČAS přiložil ke krku nůž
a oběť touhy vzplane.