slova v textu - kouzlo

slova z textu vystupují jak gejzíry, vodopády chladných slov, plných barev a citů, které čekají na prožití
byla tu mezera mezi další salvou slov a byla tu pauza na přemýšlení, co bylo davem přijato, a co bylo kdysi odmítnuto
slova v textech,  řečech a myšlenkách se vpíjí do papíru, do stránek a hledají si cestu k věčnosti, na druhé břehy nebo světy
byla tu žízeň a touha po jejím ukojení, touha po psaní slov jedno jako rozházených, jedno jako poskládaných, protože tvar se nalézal na jejich pozadí, a navíc se nechal nacházet s každým dalším přečtením a vnímáním se tvořily příběhy z obrazů kouřových signálů hořících slov a textů
byla to chvíle kreslení filmů a vzpomínek na budoucí cestu do konců věčnosti
slova tekla jako písek a vítr – obyčejný dech v rytmu srdce – tvořil bouři a komíny prachu, uragán slov, který vyvstával z textu, bylo to, jakoby orkán vstupoval do ústí vulkánů a pak byl přetvářen na oheň – stránky knih, popsaných textem – byl Vesuvem, Svatou Helenou
plivaly slova a myšlenky, a pak se zahalovaly prachem, který, když usedl na horkou půdu, se změnil v květy louky
stránky knih byly pokryty květy textů a pylem usedajícím na okvětní lístky
stromy rostly a mluvily v prachu pylu a semen, ze kterých povstával další život a jeho sny
v textech rostl další život, živený ohněm zevnitř
ohněm z dalších slov a tvůrčí duch dával povstávat postavám duchů z podzemí, titánům a mýtickým králům, kteří přišli, protože byl jejich čas, aby ožili a vládli a sváděli bitvy
bitvy v myšlenkách, ve slovech, ve květech, v plameni ohňů a horách
bitvy ve větru, na nebi, na zemi, v království imaginace a tělech bytostí, které četly, mluvily a psaly.
Všichni psali stránky knih v knize života, než vše zase zahalil prach, pustý a prázdný prach, co zamlžoval vnímání a rozhled dalších myšlenek
v bouři smrti a hniloby, která se probudila se ctností k životu, a sváděly neustálý boj o ekvilibrium světa
a imaginace pekla a imaginace tmy byly krví bohů a lidí, kterým slova vytesala cejch otroctví
nakonec vítr urovnal prach do nekonečné pouště a smír, přinesla noc a vyprahlost všech žízní a hladů upoutala krajiny do chladu a beztvaré intimity a neznělých tónů. V pustině ticho umlčelo poslední slovo a zbyla jen vůně, dech těla, dech světa
přišlo smíření koloběhu proměn a citů, představ a touhy a nevýslovná radost byla naším pohledem k vycházejícímu slunci – chlad byl nesnesitelný a bolest porodu byla nepředstavitelná, jen čas, stránky knihy plynuly a odkrajovaly další kapitoly k dětství, které začínalo dýchat svým životem