Okvětní lístky kopretiny

Padá první a druhý lístek,
už dotýká se země.
Končí tak touha ve mně
a nastává chlad.

Padá třetí,čtvrtý a pátý lístek,
už vítr jej unáší.
Končí tak všechno krásný,
co konec teď odnáší.

Padá šestý a sedmý lístek
a pomalu se snáší dolu.
Končí tak pro nás západ slunce,
co na něj koukali jsme spolu.

Padá osmý, devátý a desátý lístek
a propadá se do trávy.
Končí tak už všechny naše noci
a my propadáme tě zlé moci.

Padá už jedenáctý, poslední lístek,
a my už nejsme spolu.
Řekl jsi, že tvé rozhodnutí konečné
je skončit všechno, co jsme měli společné.

Teď už usychá celá kopretina
a já se pořád trápím.
Podívám se na noční stolek,
na tvé fotce očima lpím.

Kopretina už navždy uschla
a tvá fotka již brzy shoří.
Už nejsi mým králem všech moří
a já nejsem tvou královnou.
Všechno jsme navždy skončili
já s Tebou a Ty se mnou.