Nenávidím tě

Nenávidím Tě,
že klesla jsem níž než na kolena
a nenávidím Tě,
tak bezbranná a pokořena.
Nenávidím Tě,
když klečím u Tvých věcí,
nenávidím Tě a přeci
z té nenávisti se mi skládá,
jak velmi Tě mám ráda.

Nenávidím Tě,
za všechny probdělé noci a nedospaná rána
a nenávidím Tě,
když s Tebou připádám si sama.
Nenávidím Tě,
jako když hloupé holky brečí,
nenávidím Tě a přeci
jak nenávist se ve mně střádá,
tak velmi Tě mám ráda.

Nenávidím Tě,
den po dni okrádáš mé city
a nenávidím Tě,
jak šneka bez ulity.
Nenávidím Tě,
když lhostejně se díváš
a nenávidím Tě,
když večeříš i snídáš.
Nenávidím Tě,
když vedeš spoustu řečí
nenávidím Tě a přeci...

Nenávidím Tě,
když potýkáš se s nepřesností
a nenávidím Tě,
když chvástáš se svou netečností.
Nenávidím Tě,
tak dokonale cele
a nenávidím Tě,
když počínáš si směle.
Nenávidím Tě,
jak hada, co se zmítá v křeči,
nenávidím Tě a přeci

všechno se ve mně hádá,
tak velmi Tě mám ráda.