Vodník

Nad brčálem již svítá
slunce noci dává vale
vodník smutně jitro vítá
myslí na dívčinu stále

I zželelo se Bohu hastrmana
nechal rybu rybou
zjevila se krásná panna
na hladině pěla píseň libou

Tvář hodna Afrodity
na niž čekal vodník sto let
tělo jako Nefertity
láska na první pohled

Zapomněl rázem na dívku člověčí
žít pod hladinou
pozemským lidem nesvědčí
živa býti kapradinou..

..zalíbilo se tuze panně
zelenáči už je k mání
z šosu ji kapka touhy kane
co se dělo dál? O tom nemáte zdání!

Z tůňky rozbouřené moře
vlny zaplavily okolí
zalíbilo se ji býti nahoře
(prej panna)- nic nebolí!