V nicotě barevného světa

Sedím tiše v růžové trávě,
kolem létají třínozí skřeti,
sviští vzduchem na svých černých dracích,
fialové ondatry zděšeně létají do svých hnízd,
z nor mlsně vykukují opeření líni,
z úst jim trčí rozeklané jazyky,
kterými přejíždí po mé kůži,
zůstávají po nich vlhce vyprahlé mapky,
plna zvědavosti se na ně pozorně zadívám,
vidím miniaturní flekaté zebry,
bezcílně pobíhající po mých rukách,
po mých zádech, po mém břiše,
maličký ještěr spí mezi mými ňadry,
kolem poletují duhové houbičky,
zvučně zpívajíc vrtí se v divokém rytmu,
padám do trávy obličejem napřed,
průhlednou hlínou vidím do nitra Země,
prudce míhajíc nožkama tu běhají žlutí slimáci,
kam asi spěchají, kam asi jdou??
Kam jsem spěchala, kam jsem šla??
Netuším, pomalu se ztrácím v nicotě
tohohle zvláštně barevného světa,
již nikam nespěchám.