Případ můj

Jsem tak známá
-a přitom se zrácím v davu.
Ztrácím i sebe.
Ztrácím hlavu.

Jsem tichá,
ale umím se projevit.
Jsem smutná,
ale umím žít.

Jsem ničemná,
avšak mám duši umělyně.
Sebedůvěra
se ztrácí v mojí vině.

Jsem inteligentní,
ale přitom tak hloupá.
Obleču si černý oděv,
když teplota stoupá.

Znám svou budoucnost.
A přitom do ní nevidím.
Jako kdybych věděla,
co všechno přesně zaviním.

Vždyť i má vlastní kniha praví:
"Osudu nevzdoruj, jen mu napomáhej."
Kvůli mne se všechno nezastaví.
"Rozum sobě zachovávej."

Jsem tak odvážná.
A při tom tak nervózní.
Hodně věcí se o mne
nikdo nedozví.

Všechno nezůstane stejné napořád.
I já dovedu peklo rozpoutat.
Rozpoutat peklo na zemi.
Čistou podlahu zametat sazemi.

V jedné osobě jsou protiklady.
Velké zápory a velké klady.
Musím to říkat stůj co stůj,
protože je to případ můj!