Pod kvetoucí lípou...

Pod kvetoucí lípou do zeleně,
stín dal růži v klidu usínat.
Já opírám se o kmen oněměle,
jak opilec se touží podpírat.

A co vidím? Hledě kolem sebe,
hledám vůni,umřel zdejší sad!
Kus po kousku pozoruji nebe,
o oblacích bude se mi zdát.

O skřivanech,jich hlasy zpívající,
vzpomínky na chvíle loňských dní.
O motýlech,též křídel zívajících,
na stan vodky závěrečných žní.

Prostý život,lidé kolem bosí,
na úsměv to nešlo naříkat.
A láska,jak poznamenal kdosi,
dala z každých úst se načítat.

Přátelství..všem znamenalo mnoho,
v sněhu ledy směly předvídat.
Nedožily dřív se nikdy toho
aby mohly léto uvítat.

Nyní všechno na kaši je mleté,
stín pod lípou s růži usíná..
I to slunce hřejivé a leté
víc se denně vlády ujímá.