Nikdy a přece navždy

Barevný ohňostroj
a bubnování šamanů
při obřadních tancích
kanoucích slz bičujících
totemy plačících zbloudilců
zbarvených masek nevinnosti
ztrácí se pod víčky představ
a v dlaních třpyt pavučin s černými
perlami ve vílích plajících šatech
z hedvábí mizí smysl, jež mysl nevábí.

Za oponou obrysy temných siluet
a v očích zatracený lásky menuet
v okamžiku hříchu,
kdy Svět ztratil pýchu zmizely ozvěny
z nebeských zlob, jen střepy naděje
dopadly na hrob osobního představení,
ve kterém ztratila se slova písně na struny
smáčených řas a promluvil tichý a tak blízký mi hlas :

,Neboj se Lásko, ještě máš čas....´

Nebe kreslilo z rozpitých barev most
přes překážky a nám zůstaly jen z úsměvu vrásky
v dlaních spojených v neukojené touze zůstaly jsme...

Navždy pouze ve vzpomínkách, při kterých vždy rozkvetou
rudé růže darované...

a Tvé dlaně s cestami do mého srdce vepsané...

Nikdy nepřestanou hřát...