V prosincové zimě

V prosincové zimě

V prosincové zimě, ve tmě rodilo se smutné ráno
okno mi předávalo svůj královský chlad a
stále bylo zavřené, jako mé srdce
Poslední květy se lámaly pod těžkými kapkami deště
a všechno a nic bylo schované za tajemnou mlhou
byl jsem okouzlen a v duši pomalu ledovatěl

... krásný a smutný klid, který jsem chtěl před smrtí
tichá hudba a štěstí, které je vždy beznadějné ...

V mém srdci
byla to ona, byl to její hlas, mluvil ke mně
šepot byl tak krutý, tak pravdivý
ptala se proč hledám chlad, když jsem chladný
znejistěl jsem a neznal odpověď
jen jsem se zahleděl do sněhových závějích
a chtěl se zpátky na ni otočit a říct,
že by bylo kruté mě dnes v noci opustit,
ale viděl jsem jen její záda a stopy ve sněhu ...

... šla celá v bílém ... umírala
kráčela něžně a měkce uprostřed
opadaných iluzí servaných větrem ...

V prosincové zimě, ve tmě rodilo se smutné ráno
to okno je stále zavřené a mé srdce umrzlo
čekal jsem na ni, čekal a nedočkal se.