6205

Už mnohokrát vyšlo slunce
úsměvem na každé novostaré ráno,
už mnohokrát slzy smáčely chodníky
barvitých příběhů dětskou rukou psané
křídami spadlými z duhy...

...ano, už mnohokrát

Procházky pod náručemi chvíle nadechnutí,
na listech podzimních snášení se k zemi
bez obejmutí, v klamném probuzení.

Zapadlé vzpomínky z vlaštovek papíru
a denně z úst ta věta - na míru :

Prý bez vody kytka nerozkvétá...

Jak těžká je nemylnost na prahu poznání
a krutý severní vítr, když štěstí rozhání
do krajů dalekých...

do krajů prvního nadechnutí na tento svět,
který je těžké chtít chvíli nevidět,
když věčně jste jeho součástí z miliard,
nepodstatně postatných ve svém osudu..

Promítání uprostřed náměstí zkrápěném dešti
z teplých dní v bludišti čekání na ten - poslední?

Možná, jednou bez čekání, až splní se životní
naděje a ..., jenž v poločase zavrhnutí
mají svůj směr...

Už dávno.

Na rozcestí rozmarností, pochodeň lásky z nebe září,
čas se nezastaví, jednou všichni budeme v ději stáří
a vzpomínat na minulost - v srdcích a čarách dlaní,
tam...

tam jednoho dne jak vzniklo, tak zanikne naše jméno..
které beztak mnoho neznamená
jen z abecedy maska
na naše já?

(změť abcčdďefghchijklmnňopqrřsštťuvwxyzž...Těší mne)

Úspěchem jediným však stanou se první kroky
jež daly nám možnost jít hořkou cestou života,
do krajin snění, zklamání, objevů i koutů temnoty,

kde teď sedím bez sebemenší hodnoty
a oddávám se obrazům v biografu...

...6205 dní?
Stačí

nemám žádné další přání.

Jen prosím, předplatit si další promítání...

/na zítra, pozítří, popozítří, potom, pak, tehdy,
tolikátého...../

Do chvil oslepnutí.

Děkuji.