Dialog

Štíplo oko,dýchlo větr kouře,
zpoza okna svitlo slunce rým.
Zapřáh čišník další bečku bouře,
do setmění zbude z ní jen dým.

Přines další! Dnes mám chuť se opít,
nechť bouři zas doprovází blesk!
Ztěžklé ruce touží krygl chopit,
stejný pohyb bude k ústům vést.

Dívá se...nevím co na mně vidí,
kde jen viděl jsem ten jeho zjev?
Pozoruje,jak hostinský šidí,
neb chce uzřít z mého nosu krev.

Klidně udeř,možná dnes se trefíš!
Slyším temno někde z povzdálí.
Tajemství ti šeptnu které nevíš,
mozná ruku tvou to zpomalí.

Odešla...no s jiným kým tak asi,
své rety již mnohým rozdala.
Dnes mám srdce rozmleté na kaši
a nezhojí se mi to do rána.

Nedivím se,zní odpověď suše,
denně lokty do stolu lepené.
Přimělo tvé stěhování duše
žilou tepen do číše skleněné.

Šepot bouře zvýšil barvu hlasu,
hrubá síla mu sáhla do tváře.
Upocené střepy pivní basu
ukryly od hněvu oltáře.

Oživil jsem dávno mrtvou slávu?
Křísím obraz tupou špičkou dne.
Pak ho nejspíš utopím zas v davu..
Pro změnu před novým zrcadlem.