Polibek

Polibek,ten čistí jazyk hnisu,
jež by trousil slova dál od pravdy,
při prvním jsi zcela mimo mísu,
při druhým už víš si více rady.

Podkovou,tou musíš umět hodit,
ať ti štěstí neunikne někam.
Slovům vášně nauč oheň krotit,
ať se nepopálí rčené v příštích větách.

Lásce ukaž,jak se drží uzda,
jak se větru umět stavět zády.
Na dotaz proč,je odpověď různá,
v jednom rovno,bojíme se zrady.

Polibek,ten umí dech i krátit,
ví někdo z vás v čem je jeho síla?
Umí hodně toho dát i vrátit,
umí napsat ty nejkrásnější díla.

Polibkem,tím vlastně život načne,
jen tu pravou,vždy je třeba najít.
Budou-li však chutě příliš lačné,
nebude je kapsa umět hradit.