Pojistná událost č. 514

Záře purpuru budí mne ze spánku,
stíny krucifixu mi líbají ruce.
"Už vstávej, ty můj beránku!
Věř naší čisté lásce."

Ranní koupel v černé kávě,
pohádky místo ranních novin,
meju se v rybízové šťávě,
ulehám na jablečný závin.

"Odcházím, ač srdce puká,
na plantáže spřádat len,
být bez tebe, lásky muka,
zůstat s tebou je jen sen."

Krůpěje slz ředí mi víno.
Nepomůže pláč ani křik.
Sežer mne ty krutá špíno!
Z vína zbyl mi jenom střik.

Žena na poli dře ze sebe kůži,
já v hnilobě zůstávám doma sám,
nemám peněz abych koupil růži,
místo ní i krysu dám.

Jak závodník bez byciklu,
já nemám v rukou nic,
svému osudu již neuniknu,
nestihnu vykonat víc.

Píšu ti dopis na rozloučenou.
Z papíru dělám si oprátku.
Čest, žes byla moji ženou,
svou pojistku ti dávám na oplátku.

Sbohem, pán s tebou...