Anotace: ..je to ten největší hřích hříchů..to říkám bez ostychu!!! (tentokráte se to týká lidí..na kterých mi víc než záleží..a jimž šlape na paty jak černý stín..)
žárlit!!!
na tebe...
miláčku...!!!
to jistě nemám zapotřebí...
až přijdu domů
oči ti zamáčknu
pak dováděj si
třeba v nebi .))
08.11.2005 14:39:00 | Bean
Wow,tady mi zase někdo vyrazil dech,chtěl jsem na to říct,že život je krátký na to ,abychom si ho ztrpčovali hloupou žárlivostí a co teprve,kdyby byl dlouhý?To by pak bylo na mašli...;o))
08.11.2005 06:11:00 | Jackyl
Hezky jsi to vystihla. Neznám nikoho, kdo by alespoň trošičku nežárliv. ... vlastně znám, je to sobec, který mě přes 2 roky terorizoval. Nelituji rozchodu ...
Občasné žárlení není na škodu, člověk má pocit, že druhému na něm záleží. Na mě moc muži nežárlili, zřejmě není, či nebylo na co ...:o))
07.11.2005 18:15:00 | NikitaNikaT.
...i malá žárlivost zůstává žárlivostí...
...nevíš, kdy nabobtná, kdy bude jenom k zlosti...
...nevíš, kdy utlumí veškerý lásky cit...
...a kdy ji nezvládneš, i když budeš moc chtít...
07.11.2005 15:39:00 | Cecilka
měla jsem na mysli to žárlení..které změní identitu člověka jen proto..že se ve jménu lásky svému žárlivému protějšku podvolí!! láska je o něčem jiném..než o střežení..vyslýchází..nesmyslných důkazech a nemožnosti dýchat..o scénách a nedělení se o radosti z čehokoli!!
07.11.2005 15:06:00 | šuměnka
žárlení je opravdu děsivé, může toho hodně zničit, je jeden človíček, kterého mám hodně moc ráda, ale právě z důvodu jeho šílené žárlivostí bych s ním nemohla nikdy být
07.11.2005 15:05:00 | Melfëa
Žárlení...
emoce, která člověka tolik ničí...
která vše živé beze zbytku spálí...
strach, nedůvěra, lpění v jejím víru fičí...
raděj jí nepotkat, jen minout pěkně z dáli...
a když setkání nezabráníš,
tak upaluj, ať odcházíš...
07.11.2005 13:57:00 | Cecilka