Bůh?

ha, ha, objev, škoda, že jsem tak líná a přiznám se, že určitě z lenosti budu málo číst. za prvé - uznávám, že ve vaně člověka napadají prapodivné věci. mě třeba napadlo, že den je bílý a bídný a že koupím bospor a dardanely a vznikla z toho "báseń", jenže jsem ji musela vyrývat pracně do paměti, neb jsem neměla na co psát, takže to bylos snad ještě složitější a vyšla z toho ještě větší blbost. tedy, chtěla jsem říct, že tohle není blbost, cos napsal. mně se to líbí. divný obraz. já jsem si představovala, jak někdo hraje na struny ze svých zad. sice hrozně odbočuju, ale patříme mezi strunatce, neboť máme chordu, neboli strunu, čili páteř, neřkuli páter, páter noster, máme otce, možná i Otce, pánaboha, eh. já nic, já jen ukazuju ty špatné cesty, aby si lidé mohli vybrat lepší. ale když se dá dohromady Ofelie od Millaise, Se tu m'ami od jednoho z těch dvou pánů na P., protože není jasné, jestli tu věc složil Perolesi nebo Parisotti, a nakonec toto, je to nevšední zážitek. hlavně tedy proto, že si často říkám, že malíř by měl být zároveň básník a básník by měl být zároveŃ malíř. a já nejsem ani jedno, je to strašné, nerozumím ani barvám, ani kompozici, nerozumím z výtvarna ničemu a pořád se v něm přesto vrtám. hle, jak sou langoše inspirující. nuž, tak mě omluvte, já si právě v tuto chvíli z ničeho nedělám hlavu, to je dobře pro mě a špatně pro ostatní. howgh, pište dál, chce-li se vám. vím, že vás nezajímá, jstli to někoho zajímá, či co. no nazdar.

28.07.2009 15:58:00 | Já Esther Ruth