Za souboje andělů

Zamyšlená...
možná díky bolesti,
upřený zrak na nebe,
Neslyšená...
ač snažím se křičet.,
žádný hlas,
jen pouhý šepot - na Tebe.

Tolik bych chtěla,
aby jsi tu se mnou byl,
a na nebe se díval,
ty jsi štěstí, láska,
vše co jsem měla,
ale jen prstýnek mi zbyl,
co jsi tehdy míval.

A jen náznak známé vůně,
úsměv andělské tváře...
na zemi jak raněné slůně,
ve tmě sama...jen měsíc záře.

Chladná hlína,
zimou začínám se chvět,
a srdce o život bouchá,
možná mi už není pět,
jen obejmout Tě, políbit,
jen chvilinka pouhá.

Ale vše jen touha,
a skutečnost jiná,
ležím sama...
teď už klidná,
neboť konec blíží se a Tebe vidím zas,
za bouřky - za souboje andělů,
nadešel můj čas...