Vzducholoď

Vznášet se jako
vzducholoď nového
objevu
chtít nechat
se odnést mořskými
vlnami daleko od
břehů nespoutanosti
v marnosti čekání
v žilách jed
se prohání
a pohled se barví
prachovou šedí
ve dne i v noci
kdy
všichni všechno
jen tak vědí
letmo na ostrov
osamocených skutečností
vprostřed oceánu
proviněných okamžiků
pluji na voru
mizím v mžiku
letím nahoru
obláčkem z jahody
nač čekat na výtah
chodit na schody
do výšin večerního
divadelního představení
kde nikde nikdo není
pouze pár kruhů na desce
stolu
uhlík na jazyku
z vyhořelých pramenů
citů
hlava na stole
a ticho jen...

...tak nerušit
chci být jen sen...

jež rozplyne se v mžiku
brzkého okamžiku kdy
dojde v žilách krev
a srdci zastaví se tep

to potom po stopách
zbloudilců najdu směr
k probuzení kde bude jen a pouze

strach schovaný v nicotné touze.........

zase jen

vzducholoď bezejmenná
a magické oči hyen
sténajících po
tónech žalostných písní

krveprolití za pravdivost linoucí
se vůně
po které běžíš...

..beze mě

Jsi tu?