Navždy má osamělá duše

Jak květina bez kvítků ,
nahá stojí předemnou ,
jak láska bez citů ,
chladí mou mysl jedinou ,

Ikdyž bych chtěl si sáhnout ,
a ač už má ,
nejde s ní pohnout ,
jakoby se ptá ,

co se mnou dnes bude ,
a copak zítra a pak ;
Zas!Zas!Zas! dupe ,
buší ,šťouchá a zas se ptá jak..

My dva spolu ještě ,
kdoby to do nás dvou řek ,
trapný je bez deštníku a deště ,
tam být a užívat si bezbřech ..

hladí mě když po boku jí usínám ,
ráno už ví co spolu zas provedem ,
je vuní moru a šťávou života , branám,
těm až se semnou zabije proudem ..

"konečně pochopí jak já ji měl rád , mou duši ! ..

Chladí duše mou mysl jedinou ,
jak láska bez citů ,
nahá stojí předemnou ,
jak květina bez kvítků .. už usíná ..