bez názvu

ztělesněná obava
v písmo zakletá
z koutů tam tě k sobě volá
je v dechu brzkého rána
zakletá hrůza
ze dne za obzorem
a
struny chmurně
budou hrát
na hraně
prouzení
a
blízko je vše
co daleko se zdálo
urputně tančí
na hrotě
skutečnosti
efeméra
štěstí před
rozedněním
...
prastará pravda
pozvaná noční tmou
rozpárala vše minulé
a cáry snáší se
dolů
na chodník
...
hrozím se spánku i bdění
tančím na čepeli
omámen úsvitem
jsem bledě šedá
barva na horizontu
...
zhmotněné pohrdání
úšklebek rána
rozetnu
odevzdáním
...
jsem parou nad městem
dýmem z komínů
žhavou plotnou
a vroucí vodou
na kávu postavnou
...
stejně žhnoucí žásť
nad svou realitou
bez víčtitek
a bez nároku
...
ráno rozerve
svůj břich nad
naší kolonií
a znovu sněží tma
do našich duší
a naše kroky rozdupou
kříž
...
ta hudba z dálky
skrz mrtvý les nese se
vítr sólo má
když trhá ty dráty
vněž osud nás zaplétá
...
s radostí sám v pouta
se odevzdám
...