Máš upatlanou bradu

Na louce rozkvetlé
poseté kvítím
ach ještě cítím
tvůj horký dech
pak útěk po schodech
z městský sadů

mělas upatlanou bradu
od polibků
a trávy ve které si ležela
zprvu si nechtěla
potom si mlčela
tak tajuplně
jako nikdy předtím
žádná jiná

tvé oči se usmívaly
na mě a přece jinam
a na hlídače co tam hlídal
na jeho hůl
hrozící do nebe

chtěl jsem být ještě u tebe
ale museli jsme utíkat
každý na jinou stranu

máš upatlanou bradu
chtěl jsem ještě říci
ale tys nebyla
jako když sfoukne svíci

marně tě léta hledám
kam zmizelas
otázku si kladu
vždyť chtěl jsem ještě říci

máš upatlanou bradu