Ostrov

Ztratila jsem se
v duhových vlasech
na vlnách o pláže
bičujících pohledů
silného vnitřního boje
nepodlehnout pokušení

po stěnách tance rituálu
darování marcipánového
srdce do tlamy plamenů
v kterých navždy zanikne
jeho hříšná nevinnost

na pustém ostrově
sluneční hodiny půlnoc
odbíjí a příliv pocitů
samoty odnáší z písku
obrazy slavných malířů
ke dnu korálových útesů
rozmanitosti prostých všedností

nebe dnes nehraje hvězdnou
premiéru a v mléčné dráze
marně hledá poutník společnici
na cesty Velkým vozem po galaxii
jeviště mrtvých siluet

majákem spirála netopýřích
letů do vyschlé duše inkoustem
vepsaných pár kaňek z pavího pera
jež snášelo slzy při pomyšlení
na tóny z andělské harfy
bezedných citů vprostřed ostrova

když každý úplněk rozevře květ
orchideje alespoň na chvíli
okamžik omámení v slepé kráse
jedinečnou vůní vzplanutí
v kruhu pokání a ten okamžik.......





.......před celým širým světem
Tvých šibalských očí z kakaových
bobů navždy si uchovám.