zdřevěnělo

mluvila do stropu
že prej to byl
důležitej rok v dějinách lidstva
v dějinách, haha, zní tak-
malý
mokrý pískoviště
na konci není břeh
a děti si hrajou
a na konci-

řekla
//
psal se mokrej rok, zlato
když ses narodila, nevěřilas ničemu
ani mně, ani sama sobě
nebo co já vím, neznala jsi-
psal se mokrej rok a tys
neznala nic
a spalas, když já
roztřesenýma rukama škrábala vzkazy
po leprovitých stěnách, tekla jim krev
dýchaly
rozsypaná
slova -slova- slova
a já
tekla mi krev
a to bylo kvůli tobě
-ne-
bylo to kvůli tobě!

tehdy mi došlo že musím odjet
že tahle cesta dávno není pro mě
zapomenutá slova na svazích
zapomenutá slova na svazích sutin
a tehdy mi došlo že musím odjet

mělas modrý oči
a fialový prsty
na nohách
mělas modrý oči
a prsty
tři

do ticha
čas tál
a čekal
čekal až se přiblížíme
až se přiblíží loď
k přístavu
tam daleko jsi stála ty
tam
zapomněla jsem tvoji tvář
ne
ne, ne, ne, nikdy jsem tě neviděla
//

-qui est cette fille?
-je sais pas, je la connais pas..

- - -

a dál? je mi fajn, řekl m. a koukal nahoru..slunce zdřevěnělo..mám na sobě zimu a déšť a rozkrájenej sen..mrtvej dech..v mrtvým rytmu..zašlápni se..

nad obzorem zablikala tma a pak zhasla.