Letní bouřka

Krátká chvíle, jen tak na dotek,
jen na jediný dotek, laskavý, vlídný,
déšť buší do oken maringotek,
a u dveří postávají nerozlučné stíny.

Krátká chvíle uprostřed léta,
krátká jen na ten dotek jediný,
okamžik ladný, jako pirueta,
okamžik chmurný, v duchu své tóniny.

Rozhlédnu se znovu kolem dokola,
ještě jednou se dobře podívám,
stojím tu, jako věčná patrola,
stojím tu sám...

A je asi zbytečné nějaké posily si volat,
polnice v torně dávno zrezavěla,
všichni se raději běželi schovat,
a tak i má naděje znovu osaměla.