Smutek

Ukrytá v diamantu
na dně moře snad leží
a čeká
na vysvobození
čeká na stvoření
čehosi nového
neobvyklého
co zde ještě není
tvrdá jak zpracovaná hlína
co se netěží
co ruce se okolo ní potkávají
a stále znova
znova
se jí dotýkají
kdy přijde už jiná doba
co ústa ji rozesmějí
co vlastně chce
co vlastně čeká
a nad čím se ruce tolik chvějí
ví co vlastně žádá?
má v sobě zmatek
to ta hnusná masová řada
ji nechala tápat v čase
kde je ta barva života
kde je ten smích
ukrytý v diamantu
přijd
rozbij
a nech žít...