Svobodná duše

Od svých 15.let......
jsem toužila mít dvojčátka.
Ještě před pár měsíci o nich snila.
A před několika lety věřila,
že rodinu budu mít.

Přišla bouře a zlámala větve mých přání.
Přišla povodeň a potopila mé touhy
až na dno duše,na dno srdce.
A vše zůstalo prázdné.

Loni jsem se vyrovnala s tím,
že už miminko nikdy nebude.
Nedávno jsem pochopila,že nikdy nebude rodina.
Zůstávám sama,jen se svým andělem.

A teď už vím,
že je to takhle definitivní.
Před pár dny jsem si to totiž ověřila,
že ten jeden muž,který se mým životem prohnal,
nechal prázdnotu a samotu na věky věků.

Vím,že to právě teď čteš,
a nejsou to výčitky.
Vlastně máš můj dík,
za to-právě za to,jaký jsi byl.
Vždyť jen díky tomu,
mám nyní obrovskou sílu tu rakev prázdnoty
po zbytek života táhnout na svých bedrech.......

Máš můj dík za to,
že už se nemusím trápit takovým nesmyslem,jako je láska.
Máš můj dík za to,
že v mé duši už není touha po dětech.
Jen vzpomínky na jednu holčičku,které tam zůstanou
a jeden anděl.
A tohle není ironický dík,myslím to vážně.

Má duše je volná,ale už zdravá.
A byť sama........
ale opravdu volná...........

Před pár dny jsem měla v náručí miminko-
nádherného vnoučka,od své kamarádky.
A i když jsem se dívala
na tu tvářičku-nic mi to neříkalo.
Necítila jsem absolutně nic.
I když jsem ho krmila
přebalovala a uspávala...
a on mě držel svou maličkou ručičkou....
snad jen na moment jsem se usmála,
ale jinak tam nebylo vůbec nic.....

A proto už vím,že mateřství-
je z mého srdce nadobro pryč.
A jestli by někdy došlo k tomu,
že bych byla těhotná,
vím,že je jen jedno řešení...
a to dítě by nikdy nepřišlo na svět.

Mohla bych Tě v duchu trestat,
za to,že jsi tohle ve mě zabil,
ale nyní je to pro mě spíš úleva.

Včera mi jeden muž řekl,
že mě má moc rád a chtěl by semnou být.
Natvrdo mi vyznal lásku a pohladil mě.
A já?.....
To byla ta druhá věc,která mi potvrdila,
že mé srdce je mrtvé.....
Nejsem schopna s někým být.....
a víc,než kamarádství-
nejsem a už nikdy nebudu schopna nikomu nabídnout.

A co je zvláštní?
Už nemám ani slzy,
které by mohly všechny obavy odplavit.

Mé srdce je nenávratně roztříštěné,
má duše je navždy rozfoukaná na prach,
mé dlaně jsou už jen nenávratně prázdné
mé oči zůstávají na věky věků černé......

Anděl má mě....
Já nemám nikoho.....
a na tom nezáleží......
Jsem tu pro anděla a on neví,
že má uvnitř mrtvou mámu.