Mlha jako múza

Mlha leží v ulicích,
mezi domy,
pod okny,
či činžáky,
drobný prach z ní
zůstává ti na těle, na puse i v ní.

Dusíš se.
Snažíš se dýchat,
hruď se ti zdvihá,
rty úšklebkem se svírají,
soucit nemají
a úkryt hledají.

Mlha jak voda se valí městem.
Tonou v ní domy,
lidé,
zvířata,
věže.
Múza je dojata.

Múza,která básníkům dává,
tu myšlenku podzimní,
kde mlha za slunce je.
Obrazy,sochy a básně
vznikají rychle či pomale,
v rámu či kameni, ten obraz zůstane.

Mlha zmizí,
rozplyne se.
Ve vzduchu,
mracích,
plicích lidí,
však umění zůstane,kdo chce ho vidí.