Stará dřevěná chýše

Mám chatu ve skalách
na břehu Sázavy
stojí tam sama
jak starej vrak.

Nikdo ji nezná
z okolních jachet
nikdo ji nevidí
cizím vstup zakázán.

Venku je horko
hospody narvaný
Sázava plná
koupacích lidí.

Kam má jít tulák?
Taky má žízeň!
Všude je nezvanej
když chodí pěšky!

Venku je horko
hospody narvaný
zavolám na trampy:
„Kdo máte žízeň
pojďte se napít
do mojí starý
dřevěný chýše.“

Naráz je v chatě
uprostřed skal
na břehu Sázavy
jediná zábava.


Mám chatu ve skalách
na břehu Sázavy
stojí tam sama
jak starej vrak.

Ošklivá nehezká
nepěkná nevzhledná
zvětralá skála
ztrouchnivělej strom
ale přesto právě proto
málem poutní místo.
Koho by to napadlo!
Na to nikdo nepřišel?

Venku je zima
Sázava bez lidí
hospody plný
podivnejch bytostí.

Kam má jít tulák
když se chce vohřát
promoklej vod deště
špinavej vod bláta
bez střechy nad hlavou?

Když venku prší
zavolám na trampy:
„Komu je zima
ať se de vohřát
do mojí starý
dřevěný chýše.“

Naráz je z chaty
uprostřed skal
na břehu Sázavy…

Kaplička v lese.