Nic víc nežádám...

Mám jen jedno přání...
nic víc nechci,nežádám,
jen dostat znamení pouhé,
že tady není člověk sám,
jestli žít ještě mám.
Nic víc nežádám...

Kolikrát jsem si říkala,
že už neuvidím slzy,
kolikrát jsem si říkala,
že budu chtít žít, brzy,
kolikrát jsem se k Bohu modlila,
jak dlouho žít jsem se snažila.

Ale mám pocit, že to nejde dál,
že neunesu těžkou tíhu,
že nejsem svého hradu král,
nemám na to pýchu.

A i když kolem sebe lidi mám,
srdíčko samo jest,
a tak se sebe ptám,
mám tu tíhu ještě nést?

Jen znamení pouhé,
nic víc nežádám...