Tajemství

Tajemná pohoří z jaspisu vtisknuté do očí,
kdo chce jet onou neznámou krajinou,
stihne to, ještě si naskočí,
kdo odmítne, může jet za jinou.

Uvnitř té krajiny na povrch matoucí,
ševelící les šeptá si o osudu,
rozprostřené pole nekonečné lásky kvetoucí,
kráska uzoufaná prosí si o obludu.

V tichosti duše rozhárané
snaží se učitel žáka poučit,
vajíčko bytosti nově nakladené
nesnáze budoucí snaží se vyloučit.

Až na vrchol vystoupí snaha lidského druhu,
pak pohledem překrásným budeš obdarován,
smysl Tvého konání uzavře se v kruhu,
poznáním vesmíru už nebudeš otravován...