Šedý rytíř

Na naší zemi krví zalité
kde dlouhé bitvy se vedou,
já stojím sám........

Mám oči krví podlité
a kůži už mám snědou
jak slunce paprsky mi na ni posílá,
však stojím dál........

Nehledím dopředu ani dozadu
již bolest nevnímám,
jen mlátím okolo sebe a hlavy utínám.......
Hlavy těch jež postavit se mi chtěli,
na mou odvahu a sílu již dávno zapomněli,
však já jim vzpomínám........

Zas dlouho budou vzpomínat na rytíře v šedé zbroji,
jež postavil se jim zcela sám
ať zemře kdo se bojí, ty osoby já proklínám
Já stojím hrdě a odvahu mám................

Odvahu..................

Již krev mi stéká po těle,
hřeje.......jen tak o ní vím
je mi zima, umírám...
NE......!!!!

Již z dáli slyším spásný ryk,
ryk rytířů chrabrých jako já,
utočí!! Hurá!! Přežiji!!.....

Však bystrost kolísá.....

Ta ostrá bolest.. Ten chlad!!
Och co jen to může být??
vždyť přátelé mí přišli,
život mi zachránit!!!

Na kolena teď padám,
slunce zhasíná a nebe... to modré nebe Oh!!
Ještě ne!! ještě chvíli.... přátelé se ke mně blíží..
však oči ty mi rychle těžknou, už jen se mi kíží,
když můj přítel nad mé tělo se zohýbá...

Poslední teplá slova,
slova útěchy......
a klid, ten klid a temnota.... ACH ....