Živly

Jen vítr dokáže odvát můj strach,
je starostí mých ukrutný vrah,
soudí mou duši na miskách vah,
odnáší hříchy mé do mléčných drah.

Jen oheň ten pohltí srdce žár,
dá počátek životu z mlžných par,
smysl dá domu, co žádný nemá,
naději tomu, kdo neví, co hledá.

Jen déšť obdaří zemi svou vláhou,
odkryje duši mou celou a nahou,
z hlubin vypustí touhu dravou,
co proletí nocí jak šíp hlavou.

Jen půda začátkem může být novým,
živným substrátem lidským a snovým,
z ní všechno vzešlo a do ní zas padne,
aby nikdo z nás v životě neměl to snadné.