Pod západní lunou...

Pod západní lunou zahalenou
štěky modrých oceánských par,
uléhám s pohádkou popálenou,
od duše horoucích var.

Zavřu víčka,ale nesním přece,
skutek svůj chci v srdci uchovat,
jak jsem jednou na zrcadle v řece,
tvoji tvář polibky ubodal.

Spolkla vlna obraz znenadání,
nesla jej,kde slunce topí zář,
a tam jiný nad vodou se sklání,
kterému své srdce taky dáš.

Kloň se kloň a neutop se prosím,
zítřek slíbil štěstí kované!
Na víčka pak zaklepal mi kdosi,
viděl jsem to,co včera ne.

Tu končinu s lesy klánějící,
se pod tíhou křídel nevznesly
na cestu za štěstím svádějícím.
Spolu by se jistě nesnesly.

Kopce kolem,zeleň deště příval,
smějící se tváře,nejde strach.
To vše kolem o čem dříve sníval.
I ten oheň,co vše mění v prach.

Pod západní lunou zahalenou
štěky modrých oceánských par,
usínám s pohádkou popálenou,
do úst slibující dar.