PROČ . . . ?

..

Neviditelný . . .
Od samotného početí
nakládáš na mne smrt
Jen klatby
Spáleniště
Nenávistný řev mocných
Mrtvolný pach krvavých bojišť
v sametových rukavičkách lhostejná elegance
když střídá bezduché úsměvy

A zase boj a smrt . . .
na každém kroku arogance
Jediný kolotoč událostí míjí strojené Lásky
krvelačným stavěné na odiv
. . . (zvrhlostem) . . .

Alkoholové prokletí
v jemném aroma cigaretového dýmu
Opium a také jiné drogy
adrenalinovou přitažlivostí
zvolna jímají
Beznaděj skrývaná
za čelenkou PR
v extatickém obětí sebeklamu
Aby ve všem zneuctění
nakonec sami sebe našli . . .

Nad ránem
Když z pekárny zavoní chléb
A rosa rozsetá po souvrati
ozdobí pavoučí síť
chci ulehnout do trávy
pohlédnout k obloze
a naslouchat písním slavíků
Nebo být tak čmelákem
a chutnat orosených květů
nektar živoucí . . .

Alespoň na chvíli zapomenout
že patřím jinam . . .

Neviditelný
Proč je tak nesnadné člověkem být?

..