Obžalovaná

V soudní síni ticho posvátné jest,
do pekla vede mnohá ze zvolených cest.
Osoba v taláru kladívko do výše pozvedá,
stará rána se ozvěnou úderu zrychleně rozvěrá.

Dva důstojní zástupci práva a víry,
za oknem z paprsků tančí si víly,
s nadějí v piruetě k obloze se vznáší,
rozsudek na hlavy zúčastněných svědků se snáší.

Mnohým z těch uskladněných ran
roztáčí smutek jejich kola do všech stran.
Vzduchem se rozplývá budoucnost jistá,
snad zahlédne jednoho dne svůj obraz čistá.

Potemnělá obloha v poledním díkůvzdání
kouzlí své krásy a před Ním se sklání.
Nesmělý chodec vzhlédl náhle do jejích očí,
uvězněna ruletou životního hazardu opět se točí.

V krajině snů své oblázky štěstí odloží,
kytici kvítí na pomník lásky při vzpomínce položí.
Bolesti druhých vyhne se obloukem
a pozdraví život zvednutým kloboukem.