Jablko sváru

Zpěvné minuty horoucího
ticha večerem tiše si plynou
lidské hlasy pokojně utichají
a sakury pod tíhou hynou

rozlehlé pláně dešťových květů
procházky sluneční pokorou
ruku bez ruky tak - k světu
jak ani andělé nemohou

v korunách objetí, kam zmizely
konce plajících prokletí
výhledem na stíny všedních strastí
když v odraze svých očí
shledávám nebezpečné pasti

k nebi snáší se vějíře s lehkostí
a slova míjí se s věrností
jen plameny ohňů prchají před slzou
jež pravdy vně skrývá
když s okolím matně splívá

pouze
pár stop v hliněných tvářích
a ztracená
láska, co prý stojí za hřích...

jablka sváru dnem i nocí zrají
na lyru smíchu okamžiky hrají
písně oslavných bojovníků
a svráštělých tváří otroků bezejmenných

kteří se ztrácí v konkurenci bez boje
tak jako právo - na svobodu
žití
jež leckdy v síti se chytí

v číši pár slov se stopí
pozdě je někdy na záchranu
když srdcem prošlo se kopí

kopí osudu z dějin nepsaných
v paměti
mysli
většiny

- poddaných...

.............

...s chutí okusujíc jablka sváru
když mizí postupně city v páru

nad ránem mlha
a nikde živých duší

tak dopadá země
jíž pýcha a nenávist sluší

........Ze-mě ?