otištěno na čele

Někdy máte pocit
že všichni kolem měli pravdu

a když je vám
třeba šestnáct

nejde o pocit.

v nemocnici slyšíte
„ta sranda vás bude stát
pět set“

vím o ní všechno

strach
je učitel rovný
historii.

„měla bys být
štastná“

a vy

slzami zalité oči
nebo takový ten stav
kdy slzy nemají co říct

protože to

nedokážou.

už tušíte něco málo
o svých chybách.
jste si vědoma …nějaké té
hystérie v tichu

v tichu

nechcete zklamat
mámu...

...a ona přece ví
že se něco děje a bere si to
ještě k tomu
osobně

- nakonec není jiná možnost
protože tajemství

má sílu
a dar

zabíjet -

pak
podle toho jak
se na to díváš

to bolí
to mlčí

a

zroskotává

že řekl

s tebou je to
jiný /má drahá naivko/
ty máš ty svý
ideály …
má drahá

...naivko...

myslíš pak na ně

a

nevidíš je...

...při zpáteční cestě chceš

nový cíl protože staré
zmizely splněním
tebe.

asi je pravda že přání
se musí promyslet.

jenomže tobě je
třeba šestnáct

a nikdo jiný ještě nepoznal
takovou! lásku




máš pocit

že je to vesmír

tvůj soukromý vesmír s vlastníma pravidlama
s vínem kterým tě přece nelze! opít


což nikdy nebude víc než
pocit...
promin

„odejděte domů v cizím tričku,
je na něm mnohem více upřímnosti než máš
v nahé kůži pod níž ses sebe
snažila

skrýt…“


.